Israelský volební systém

Má seminární práce z podzimního semestru 2010 do předmětu Volební systémy.

Úvod

Ve své seminární práci se budu zabývat volebním systémem státu Israel. Na základě zadání práce bych tedy měl popsat současný volební systém do dolní komory israelského parlamentu. Téma této práce – tedy stát Israel – jsem si vybral nikoliv náhodou, nýbrž právě naopak. Stát Israel totiž patří mezi hrstku mých oblíbených států, se kterými po politické stránce velice sympatizuji a tudíž jsem velice rád, že mohu vypracovat seminární práci právě na téma volebního systému v Israeli. Jak budu postupovat a na co především se tedy zaměřím?

Prvně stručně představím samotný stát, o jehož volebním systému bude seminární práce pojednávat, tedy Israel. Poté bude následovat charakteristika israelského volebního systému do dolní komory israelského parlamentu. V návaznosti na to představím zvláštnosti israelského volebního systému a porovnám některé jeho prvky s volebními systémy v ostatních zemích, aby vynikl určitý kontrast při porovnání těchto zvláštností. V další části se zaměřím na zřejmě nejdůležitější výstupní funkci volebního systému, totiž na jeho působení na stranický systém v Israeli. Po klasifikaci israelského stranického systému na základě působení účinků israelského volebního systému se zaměřím na dvě specifické, změřitelné hodnoty – na míru proporcionality stran (index deformace) a na efektivní počet stran. Oba indexy aplikuji jak na poslední volby, tak na tři předcházející, aby měly indexy větší vypovídací hodnotu.

Vzhledem k prakticky neexistující české literatuře věnované israelskému volebnímu systému jako takovému budu hojně využívat relevantních internetových zdrojů. Pro přesné výpočty indexů efektivního počtu stran a míry proporcionality budu využívat program ElectMach.

Stručné představení Israele a jeho politického systému

Israel je parlamentní republikou, která je často považována za jakýsi ostrov demokracie a svobody na blízkém východě (a nutno dodat že oprávněně). Důležitým rysem, který udává tón nejen domácí politice, nýbrž hraje velkou roli i na mezinárodněpolitické scéně, je dlouhotrvající konflikt Israele s Palestinci, popřípadě s okolními arabskými státy. Vzhledem k důležitosti a citlivosti této otázky mohou mít postoje jednotlivých politických stran k tomuto tématu často velice důležitý vliv na jejich případný úspěch či neúspěch ve volbách. Úředními jazyk v „ivrit Jisrá`el“, což je oficiální zkrácený název Israele, jsou novohebrejština a arabština, hlavou státu je prezident a hlavou vlády její předsedy. Rozloha Israele je 22 072 km<sup>2</sup>, což je vzhledem k jedné specifické zvláštnosti israelského volebního systému, kterou popíši níže, velice důležitý údaj.[1] Neméně důležitým údajem je pak počet obyvatel – údaj CIA Factbook pro letošní rok hovoří o 7 353 985 obyvatelích.[2] V posledních parlamentních volbách z roku 2009 pak bylo oprávněných voličů celkem 5 278 985.[3] Z uvedeného celkového počtu obyvatel tvoří 78,1% Židé, 15,1% Arabové (většinou Palestinci) a dále se zde nachází málo početné menšiny Čerkesů, Arménů a Turků. Náboženská příslušnost pak víceméně kopíruje etnické rozložení – židé 78,1%, islám (většinou sunnitský) 15,1%, křesťané 2,1% a v malé míře je zde zastoupeni i drúzové a bahá`ismus.[4] Co se týče rozložení moci, výkonnou moc představuje prezident, volený na 7 let parlamentem, dále předseda vlády a vláda – ta je sestavovaná předsedou vlády a schvalována parlamentem. Zákonodárnou moc pak představuje jednokomorový parlament.[5]

Za zajímavost lze označit, že Israel nemá formální ústavu – ta je nahrazena sérií zákonů, tzv. Základních zákonů.[6] Text Deklarace nezávislosti Israele z roku 1948 sice s vytvořením ústavního textu počítal („v souladu s Ústavou, která bude přijata zvoleným Ústavodárným shromážděním ne později než po 1. říjnu 1948“),[7] avšak díky mnoha okolnostem se to nepodařilo (např. Válka za nezávislost). Odpor proti sepsání ústavy navíc kladly náboženské strany, jelikož pro ně a pro jejich voliče představovala jedinou závaznou ústavu Tóra. Řešením bylo, že po zvolení prvního Ústavodárného shromáždění bylo toto shromáždění přejmenováno na „První Knesset“.[8] Nakonec bylo docíleno určitého kompromisu právě v podání Základních zákonů. Ústava měla být sepisována postupně prostřednictvím přijímání těchto Základních zákonů – ty by měly být v budoucnu spojeny v jeden dokument – israelskou ústavu.[9] Od vzniku Israele bylo těchto Základních zákonů schváleno celkem 14, avšak třikrát se jednalo pouze o změnu již schválených zákonů (zákon Vláda byl změněn v letech 1992 a 2001, zákon Svoboda zaměstnání v roce 1994).[10] Aktuálně je tak v Israeli platných celkem 11 různých Základních zákonů.[11] Za druhou zajímavost pak lze označit ten fakt, že židovství není oficiálním státním náboženstvím Israele. Přesto však v Israeli náboženské instituce hrají poměrně důležitou roli a mají větší vliv, než je v evropských demokraciích zvykem. Často se přitom střetávají s principy základních lidských práv (např. nemožnost civilního sňatku).[12] Za největší problém israelské demokracie tak lze označit (kromě vztahu mezi Židy a Araby) právě nedořešený vztah státu a náboženství.[13]

Charakteristika volebního systému

Israelský volební systém do dolní komory parlamentu (v případě Israele existuje pouze jedna komora parlamentu) využívá poměrný volební systém, konkrétně pak listinný poměrný volební systém.[14] Důležitým rysem tohoto typu volebních systémů je jejich proporcionalita, tedy určitá míra „propustnosti“ stran do parlamentu dané země. Israelský volební systém se pak dá označit za jeden z nejproporcionálnějších na celém světě (o tom viz. dále).[15] Všechny poměrné volební systémy však nejsou stejné – závisí na hodnotách celkem čtyřech proměnných, kterými jsou velikost volebního obvodu, volební formule, výše uzavírací klauzule a počet a charakter úrovní, na nichž probíhá distribuce hlasů.[16]

Israelský parlament, do kterého lidé za pomocí poměrného listinného volebního systému volí, se jmenuje Knesset.[17] Zvoleno je vždy celkem 120 poslanců a to na 4 roky – každé 4 roky se tedy parlamentní volby v Israeli opakují.[18] Israelský volební systém je legislativně ukotven v několika Zákonech. Prvním a hlavním z nich je jeden ze Základních zákonů a to hned ten první s názvem Knesset, jež pochází z roku 1958. Způsob voleb je pak konkrétně stanoven ve článku 4 tohoto Zákona. Druhým zákonem, na kterém jsou volby založeny, je „Knesset Elections Law“ z roku 1969.[19] Od roku 1992 pak platí „Parties Law“, který byl důležitý hned v několika ohledech. V prvé řadě stanovil, že voleb se mohou zúčastnit a své kandidátky představit pouze strany registrované, což předtím neplatilo. Druhou přidanou hodnotou tohoto zákona bylo stanovení kritérií, na základě jejichž splnění strana nemůže být registrována – nemůže se tak stát v případě, že propaguje rasismus, brojí proti židovskému národu či jeho státu a proti demokratickému charakteru tohoto státu, popírá právo Israele na existenci, podporuje ozbrojené složky nepřátelských států či teroristické organizace bojující proti Israeli a konečně také v případě, že bude důvodné podezření, že strana bude využívána k ilegálním aktivitám.[20]

Klíčovým prvkem každého politického a volebního systému jsou politické strany, které se v rámci těchto systémů pohybují. Proto je důležité zmínit i to, že existence a činnost politických stran v Israeli je vymezena jednotlivými ustanoveními Základních zákonů a v praktické rovině pak Zákonem o financování politických stran z roku 1973. Na základě tohoto zákona jsou politické strany charakterizovány jakožto neziskové organizace a jejich hlavním zdrojem příjmů jsou tedy státní dotace. Dotace jsou udělovány na základě volebních výsledků jednotlivých stran. Nárok na dotaci získává každá strana, která překročí 1%[21] platných získaných hlasů.[22]

Nyní přejděme k samotným vlastnostem israelského volebního systému. Dle oficiálních israelských dokumentů jsou volby do Knessetu všeobecné, rovné, přímé a tajné. Všeobecné ve smyslu, že každý občan, který překročil hranici 18 let, má právo volit do Knessetu a to bez ohledu na jeho náboženství, etnický původ, pohlaví, vzdělání či jiný sociální status. Rovné ve smyslu, že hlas každého voliče má stejnou hodnotu. Přímé ve smyslu, že voliči volí přímo své zástupce v Knessetu. Zvolení poslanci jsou voleni přímo na základě volebních výsledků. Voliči hlasují pro kandidátky, na kterých může být maximálně 120 jmen (tedy stejný počet, jako je počet křesel Knessetu). Konečně tajné jsou pak volby v tom smyslu, že voliči volí tajně (jsou jim k tomu vytvořeny podmínky) a nikde nemusí oznamovat či uvádět, koho volili.[23] Co se týče práva být zvolen (do Knessetu), israelský volební systém stanovuje několik podmínek. Právo být zvolen (tedy pasivní volební právo) má každý, komu je minimálně 21 let a je registrován jako člen některé z politických stran, které jsou v registru stran. Pasivní volební právo mají odepřeno následující státní úřední činitelé: prezident, dva hlavní rabíni, soudci, náboženští soudci, státní kontrolor, náčelník generálního štábu armády, rabíny a autority jiných náboženství, jsou-li z titulu své funkce placeni státem. Kromě tohoto výčtu je toto právo odepřeno řadě dalších funkcionářů armády a policie.[24]

Dalším velice důležitým údajem, jež definuje israelský volební systém, je velikost volebního obvodu. V tomto ohledu je israelský volební systém takřka zcela unikátní. Celý stát Israel totiž tvoří jeden celistvý volební obvod. Kromě Israele najdeme stejné uspořádání „volebních obvodů“ jen v Nizozemí.[25]

Co se týče způsobu matematického přerozdělování hlasů na mandáty, israelský volební systém používá Hareovu kvótu.[26] Při aplikaci této přerozdělovací metody obdrží každá strana tolik mandátů, kolikrát se celá hodnoty kvóty vejde do počtu hlasů, které strana získala.[27] V Israeli kvótu představuje číslo 120, tedy celkový počet křesel Knessetu. Nepřidělené mandáty se pak rozdělují ve druhém kole a to na základě Hagenbach-Bischoffovy kvóty a D`Hondtova dělitele (v Israeli známé pod názvem Bader-Oferova metoda)[28] Za pomocí této metody je pro každou kandidátku určen průměrný přebytečný počet hlasů na mandát a kandidátka s nejvyšší hodnotou získává křeslo – tento postup je opakován až do rozdělení všech mandátů. Další související zvláštností israelského volebního systému je tzv. dohoda o přebytku (surplus agreement). Tato dohoda umožňuje domluvit se maximálně 11 dní před volbami dvěma stranám, aby pro účely přerozdělování přebytečných hlasů ve druhém kole vytvořily párovou kandidátku a zvýšily tak své šance na přidělené dodatečného mandátu.[29] Na závěr této kapitoly popisující israelský volební systém, pravidla jeho fungování a různá jeho další specifika, ještě uvedu detaily týkající se kandidátních listin. Kandidátní listiny jsou přísně vázané – to znamená, že voliči nemohou udělovat preferenční hlasy, ale vybírají pouze celou kandidátní listinu (tedy stranu), které dají svůj hlas.[30]

Specifický rys israelského volebního systému – výše uzavírací klauzule

V předchozí kapitole jsem cíleně opomenul jeden z nejzásadnějších rysů každého volebního systému, využívajícího poměrné zastoupení, tedy výši volební klauzule. Ta určuje, kolikaprocentní hranici musí kandidující subjekty překonat, aby získaly křeslo. Tato proměnná jde samozřejmě ruku v ruce s  velikostí volebního obvodu. Vzhledem k tomu, že Israel tvoří jeden velký celistvý volební obvod a všechny hlasy jsou tak přepočítávány pouze v tomto jediném volebním obvodě, je už z tohoto faktu samotného zřejmé, že zde bude větší prostor pro menší politické strany. A právě výše volební klauzule tuto skutečnost ještě výrazně umocňuje. Aktuální výše volební klauzule pro strany kandidující do Knessetu má totiž hodnotu pouhých 2%.[31] Ještě před dvaceti lety však byla hodnota ještě výrazně menší a v průběhu let byla postupně navyšována, aby se alespoň částečně snížila politická roztříštěnost a počet parlamentních stran. Do voleb do Dvanáctého Knessetu v roce 1988 byla hranice vstupu do parlamentu nastavena pouze na 1%. Pro volby do Třináctého, Čtrnáctého, Patnáctého a Šestnáctého Knessetu se uplatňovala hranice 1,5%.[32] Během úřadování Šestnáctého Knessetu se pak hranice posunula na současná 2%.[33] Postupné navyšování výše uzavírací klauzule je nepříjemné především pro malé, náboženské strany. Nižší míru výše uzavírací klauzule najdeme ve světě pouze v Nizozemí (0,67%)[34]. Vzhledem k tomu, že, jak již bylo uvedeno, je i celé Nizozemí tvořeno jedním volebním obvodem, lze Israel společně s Nizozemskem a jejich volební systémy nazvat nejproporcionálnějšími na světě. Abych více poukázal na specificky nízké nastavení výše volební klauzule v Israeli, přikládám tabulku se srovnáním s vybranými demokratickými státy.

Tabulka č. 1 – výše uzavírací klauzule ve vybraných zemích

Zdroje: Parties and Elections (http://www.parties-and-elections.de/), Inter-Parliamentary Union (http://www.ipu.org/english/home.htm)

Působení volebního systému na stranický systém

Vzhledem k faktu, že celý stát Israel funguje jako jeden celistvý volební obvod, navíc v kombinaci s extrémně nízkou výší uzavírací volební klauzule, lze očekávat, že do Knessetu každé volby pronikne vskutku velké množství, často i velice marginálních politických stran. Politická realita pak tomuto teoretickému předpokladu dává zcela zapravdu. V posledních volbách do Osmnáctého Knessetu, jež se konaly v únoru 2009, překročilo dvouprocentní hranici nutnou k získání křesla hned 12 politických stran. Nutno podotknout, že hned 7 z nich se nedostalo nad hranici 5% a tudíž například v našem volebním systému by „vyhořely“ a křeslo nezískaly.[35] I na tomto konkrétním výsledku se tedy ukazuje, jak propustný a menšinové názory podporující je israelský volební systém. Výsledky posledních voleb samozřejmě nejsou příkladem ojedinělým – pokud se podíváme na tři další předcházející volby, zjistíme že v 17., 16., a 15. Knessetu bylo zastoupeno 12,[36] 13,[37] respektive 15[38] stran.

Na základě tohoto jednoznačného trendu, co se týče počtu zastoupených politických subjektů v Knessetu, lze určit vliv volebního systému na stranický systém Israele. Na základě typologie Jeana Blondela můžeme Israel definovat jakožto multipartismus bez dominující strany – ten se vyznačuje přítomností většího počtu stran, avšak bez dominantního postavení žádné z nich, což v případě Israele, přinejmenším pro poslední dekády, platí.[39] Pokud se podíváme na typologii  Giovanna Sartoriho, je zřejmé, že Israel může patřit pouze a jedině do kategorie polarizovaného (extrémního) pluralismu. Ten se vyznačuje tím, že v parlamentním stranickém spektru nalezneme více než pět či šest politických stran. To je ovšem pouze jeden z předpokladů, na základě kterých můžeme stranický systém označit jako polarizovaný pluralismus.[40] Co se týče ostatních kritérií, domnívám se, že ty v Israeli splněny nejsou – Sartori uvádí například existenci relevantních antisystémových stran, ovšem typicky antisystémové strany v Israeli parlamentní zastoupení nemají a náboženské strany, které by někdo mohl považovat za extremistické, bývají často zvány do vlády a aktivně se tak podílí na politice země. Každopádně sám Sartori ve své slavné knize Strany a stranické systémy z roku 1976 uvedl, že Israel patří do třídy extrémního pluralismu.[41] V letech 1949 – 1973, která Sartori zkoumal, byl Knesset obsazen 5 – 7 stranami.[42] Sartori však upozorňuje na to, že ve zkoumaných letech Israel vykazoval naprosto nebývalou stabilitu.[43] Vysvětluje to především tím, že Israel je země malá, obklíčená, bojující o přežití a vystavená zásadním vnějším hrozbám, což má určitý tmelící efekt.[44] Navzdory své fragmentovanosti hodnotí Sartotori israelské politické zřízení jako „umírněné“ (nepolarizované nebo jen semipolarizované). Je však třeba si uvědomit, že tyto Sartoriho názory na volební systém Israele pocházejí z roku 1976 – v porovnání s touto dobou se israelský volební systém několikrát proměnil. Vysoký počet stran zastoupených v Knessetu však zůstává.

Následující tabulka ukazuje počet stran zastoupených v Knessetu od voleb z roku 1992 až po současnost. Z tabulky vyplývá, že zvýšení hranice uzavírací klauzule z 1,5% na 2% charakter stranického systému v Israeli prakticky nezměnilo. V porovnání s posledními dvěma volbami ve který byla hranice pro vstup do Knessetu pouze 1,5%, se v posledních dvou volbách počet stran zastoupených v parlamentu mírně snížil. Pro větší vypovídací hodnotu v tabulce uvádím i počet hlasů, nutných k získání alespoň jednoho křesla a počet procent získaných vítěznou stranou v daných volbách.

Tabulka č. 2 – počet stran zastoupených v Knessetu a další volební statistiky

Zdroj: Knesset elections results (http://www.knesset.gov.il/description/eng/eng_mimshal_res.htm)

Míra proporcionality

Na webu israelské vlády se můžeme dočíst, že israelský volební systém je maximálně proporční a že počet získaných hlasů zcela odpovídá počtu získaných mandátů. Jako příklad je uvedeno, že strana, která ve volbách získá 20% hlasů, získá 20% křesel v Knessetu. Je tomu tak ale i ve skutečnosti? Nakolik je israelský volební systém proporční? Na tyto otázky odpovím za pomoci tzv. indexu deformace, který ukazuje míru proporcionality daného volebního systému. Pomocí tohoto indexu tedy můžeme zjistit, jak zastoupení jednotlivých stran v parlamentu odpovídá či neodpovídá výsledkům jimi dosažených. V rámci zjišťování indexu proporcionality israelského volebního systému se zaměřím na čtyři poslední volby do Knessetu, tedy na volby z let 1999, 2003, 2006 a 2009.

Tabulka č. 3 – míra proporcionality u voleb do 15. Knessetu[45]

Zdroje: Knesset elections results (http://www.knesset.gov.il/description/eng/eng_mimshal_res15.htm), autor

Tabulka č. 4 – míra proporcionality u voleb do 16. Knessetu

Zdroje: Knesset elections results (http://www.knesset.gov.il/description/eng/eng_mimshal_res16.htm), autor

Tabulka č. 5 – míra proporcionality u voleb do 17. Knessetu

Zdroje: Knesset elections results (http://www.knesset.gov.il/description/eng/eng_mimshal_res17.htm), autor

Tabulka č. 6 – míra proporcionality u voleb do 18. Knessetu

Zdroje: Knesset elections results (http://www.knesset.gov.il/description/eng/eng_mimshal_res18.htm), autor

Ideální hodnotou v odstavci Ar by mělo být číslo 1, které reprezentuje „dokonalou“ proporčnost volebního systému. Pokud se čísla této ideální hodnotě příliš nevzdalují, lze systém označit za skutečně proporční. V případě Israele je při pohledu na tabulky problém spíše s pod-reprezentováním jednotlivých stran, jelikož odchylky směrem dolů jsou častější a výraznější než směrem nahoru. Nejnižší hodnota 0,718, které za testované období dosáhla strana Yisrael B'Aliya ve volbách do 16. Knessetu pak již představuje výrazné pod-reprezentování strany. Do důkladné analýzy proporcionality israelského volebního systému se však pouštět nebudu, jelikož to není cílem této práce.

Efektivní počet stran

Index efektivního počtu stran, neboli Laakso-Taageperrův index, se užívá pro zjištění „ideálního“ či „efektivního“ počtu stran, zastoupených v parlamentu. Index použiji komparativně, tudíž ukážu počet efektivních stran pro poslední čtyři volební období.

Tabulka č. 7 – efektivní počet stran

Zdroje: Knesset elections results (http://www.knesset.gov.il/description/eng/eng_mimshal_res.htm), autor

Z výsledků za poslední čtyři volební období je zřejmé, že dle Laakso-Taageperrova indexu se v Knessetu nachází „zbytečně moc“ politických subjektů. V roce 2003, v 16. Knessetu, to dokonce byl více než dvojnásobný počet stran, než jaký by byl efektivní počet stran, což je záležitost až téměř raritních rozměrů.

Závěr

Israel je velice specifickou zemí a stejně tak volební systém používaný v této malé blízkovýchodní zemi vykazuje řadu specifičností a odlišností v porovnání s nastavením volebních systémů, používaných v jiných zemích. Díky vysoké míře proporčnosti israelského volebního systému, existuje ve stranickém spektru extrémně velké množství subjektů, jež mají zastoupení v israelském parlamentu – Knessetu. Velká míra zastoupených stran je do značné míry způsobena velkým množstvím kandidujících náboženských stran, které vždy jen nevýrazně překonávají aktuálně nastavenou procentuální uzavírací klauzuli, nutnou pro vstup do Knessetu. Vzhledem k těmto i mnoha jiným rysům israelského volebního systému se tento systém stává mimořádně zajímavým objektem výzkumu a je zřejmé, že existuje mnoho konkrétních oblastí, jejichž zkoumání by bylo vzhledem k jejich unikátnosti mimořádně zajímavé. V České republice však komplexní práce, která by se zabývala detailně a podrobně israelským volebním systémem neexistuje, což je nepochybně škoda.

Seznam použité literatury:

ČEJKA, Marek. Judaismis, politika a stát Izrael. Brno. Mezinárodní politologický ústav, 2003. 256 s.

ISBN: 80-210-3087-9

CHYTILEK, Roman. Volební systémy. Praha. Portál, 2009. 376 s.

ISBN: 978-80-7367-548-6

KLÍMA, Michal. Volby a politické strany v moderních demokraciích. Praha. Radix, 2003. 275 s.

ISBN: 80-86031-13-6

LIŠČÁK, Vladimír. Státy a území světa. Praha. Libri, 2009. 896 s.

ISBN: 978-80-7277-414-2

PECHÁČEK, Štěpán. Vliv změny volebního systému na systém politických stran. Praha. Parlamentní institut, 1999. 19 s.

SLÍVA, Petr. Odezvy izraelsko-palestinského konfliktu v izraelské volební soutěži. Analýza voleb do Knesetu 2006. (Diplomová práce) Ostrava : Masarykova Univerzita, 2007.

STRMISKA, Maxmilián. Politické strany a stranické systémy v mimoevropských zemích I. Brno. Mezinárodní politologický ústav, 1998. 104 s.

ISBN: 80-210-1901-8

STRMISKA, Maxmilián. Politické strany moderní Evropy. Praha. Portál, 2005. 728 s.

ISBN: 80-7367-038-0

Internetové dokumenty:

CIA. 2010. Israel. (cit. 2010-11-28). (https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/geos/is.html).

Elextion resources. 2009. Elections to the Israeli Knesset. (cit. 2010-11-28). (http://electionresources.org/il/#ASPECTS).

israel.cz. 2009. Izraelský volební systém. (cit. 2010-11-28). (http://israel.cz/index.php?module=specialdetail&id=8887&datum=2009-02-07&titulek=izraelsky_volebni_system).

Israel Ministry of Foreign Affairs. 2008. Basic laws of the State of Israel. (cit. 2010-11-28). (http://www.mfa.gov.il/MFA/Government/Law/Basic+Laws/).

Knesset. 1999. 1999 Election Results (Final). (cit. 2010-11-28). (http://www.knesset.gov.il/elections/asp/eresults.asp).

Knesset. 2009. Eighteenth Knesset. (cit. 2010-11-28).

(http://www.knesset.gov.il/description/eng/eng_mimshal_res18.htm).

Knesset. 2003. Elections for the 16th Knesset. (cit. 2010-11-28). (http://www.knesset.gov.il/elections16/eng/results/regions.asp).

Knesset. 2006. Elections for the 17th Knesset. (cit. 2010-11-28). (http://www.knesset.gov.il/elections17/eng/Results/main_results_eng.asp).

Knesset. 2007. Fifteenth Knesset. (cit. 2010-11-28). (http://www.knesset.gov.il/description/eng/eng_mimshal_res15.htm).

Knesset. 2010. Knesset (cit. 2010-11-28). (http://www.knesset.gov.il/).

Knesset. 2007. Knesset elections results. (cit. 2010-11-28). (http://www.knesset.gov.il/description/eng/eng_mimshal_res.htm).

Knesset. 2002. Summary of laws associated with elections. (cit. 2010-11-28). (http://www.knesset.gov.il/elections16/eng/laws/summary_eng.htm).

Knesset. 2009. The electoral system in Israel. (cit. 2010-11-28) (http://www.knesset.gov.il/description/eng/eng_mimshal_beh.htm).

Knesset. 2005. The Existing Basic Laws: Full Texts. (cit. 2010-11-28). (http://www.knesset.gov.il/description/eng/eng_mimshal_yesod1.htm.

Knesset. 2007. Seventeenth Knesset. (cit. 2010-11-28). (http://www.knesset.gov.il/description/eng/eng_mimshal_res17.htm).

Knesset. 2007. Sixteenth Knesset. (cit. 2010-11-28). (http://www.knesset.gov.il/description/eng/eng_mimshal_res16.htm).

The Israel Government Portal. 2010. The electoral system in Israel (cit. 2010-11-28). (http://www.gov.il/FirstGov/TopNavEng/EngSubjects/EngSElections/EngSEElectoral/EngSEEElectoral/).

Webové stránky:

Inter-Parliamentary Union. 2010. (cit. 2010-11-28). (http://www.ipu.org/english/home.htm).

Parties and elections. 2010 (cit. 2010-11-28). (http://www.parties-and-elections.de/).

linkuj.cz vybrali.sme.sk