Geert Wilders a jeho Strana Svobody - PVV

Má seminární práce z podzimního semestru 2010 do předmětu Systémy politických stran.

Úvod

Ve své seminární práci se budu zabývat nizozemskou politickou stranou Partij voor de Vrijheid, anglicky překládanou jako Party for Freedom a v češtině jako Strana Svobody či Strana pro Svobodu. Dále budu v seminární práci uvádět pouze nejpoužívanější zkratku, tedy PVV. Proč jsem si vybral z množství nabízených stran právě PVV? Důvod je poměrně jednoduchý – PVV je stranou, která je mi názorově blízká, kterou podporuji a mohu ji tedy označit za svou oblíbenou stranu. Navzdory všeobecně rozšířenému názoru ji nepovažuji za stranu extremistickou, ultra-pravicovou či populistickou. Stejně tak nepovažuji za populistu jejího leadra, Geerta Wilderse, o kterém se domnívám, že to není člověk, který zavdává příčiny k nesnášenlivosti, ale liberál, obhájce demokracie, lidských práv a naopak někdo, kdo se staví proti potlačování těchto lidských práv, proti diskriminaci a jiným totalitním prvkům. V této seminární práci však v žádném případě nepůjde o jednoduché blahořečení Wildersovy strany, ale o popis PVV, jakožto hráče na nizozemském i evropském politickém poli. Na co se tedy ve své práci zaměřím především? V úvodu práce představím okolnosti vzniku PVV a samozřejmě také samotného Geerta Wilderse, jakožto osobu zodpovědnou za vznik této strany. PVV také zařadím do kontextu nizozemského politického spektra a podívám se na jejího ideologického předchůdce, na kterého navazuje. V dalších částech práce se zaměřím na program a ideologii PVV, tedy zjednodušeně řečeno na to, co tato strana „hlásá“. Vzhledem k tomu, že v PVV má zcela dominantní postavení právě Wilders (o tom viz. dále), budu se v mnoha případech věnovat samotnému Wildersovi, jeho výstupech, výrocích a krocích, jež učinil. Existuje totiž zřejmě jen málo předsedů politických stran, kteří by mohli prohlásit: „Strana jsem já.“ a byla by to skutečně pravda. Provázanost PVV a Wilderse je na takové úrovni, že se při popisu této politické entity jednoduše nejde nevěnovat i samotné osobě Geerta Wilderse. Dále samozřejmě neopomenu zhodnotit a zanalyzovat výsledky voleb, kterých se PVV za dobu své existence účastnila. Na závěr pak podniknu určitý exkurz do České republiky: ukáži českou politickou stranu, která má k Wildersovi nejblíže a blížeji se podívám na okolnosti neuskutečněné návštěvy Wilderse v ČR, o níž se horlivě mluvilo loni na podzim.

Geert Wilders a zrod Partij voor de Vrijheid

Geert Wilders se narodil 6. září 1963 v nizozemském městě Venlo do rodiny ekonomické střední třídy. Základní i střední školu vychodil ve Venlo, poté absolvoval několik kurzů práva na Open Universiteit Nederland v Heerlenu.^{1, 2} V letech 1981 – 1983 žil v Israeli a cestoval napříč zeměmi Blízkého východu – právě při těchto návštěvách muslimských zemí se začaly formovat Wildersovy názory na islám a značně tak předurčily jeho budoucí politickou kariéru.³ Na začátku 90. let se stal asistentem ministra zahraničí za liberály Fritse Bolkensteina, se kterým procestoval Blízký východ znovu a tyto jeho další návštěvy ho ještě více utvrdily v jeho postojích.⁴ Aktivně do nizozemské politiky poprvé vstoupil v roce 1997, kdy se za liberální stranu Volkspartij voor Vrijheid en Democratie (VVD) dostal do rady města Utrecht. Následující rok pak byl za VVD zvolen do nizozemského parlamentu⁵ (Tweede Kramer⁶).

První politicky silně prosazované anti-islámské názory měl počínaje rokem 2000 charismatický Pim Fortuyn (o něm a jeho straně viz. dále). Anti-islámské nálady se dále zvedly po teroristických útocích z 11. září 2001 v USA. Následovalo zavraždění Pima Fortuyna a v roce 2004 zavraždění Thea van Gogha, autora filmu Submission, jež pojednával o postavení žen v islámu.⁷ Po všech těchto činech byly anti-islámské nálady v Nizozemí dostatečně vysoké, aby Geert Wilders mohl nastoupit plně na scénu a převzít štafetu po Pimu Fortuynovi. V tom samém roce, kdy byl zavražděn van Gogh, tedy v roce 2004, vystoupil Wilders ze své „mateřské strany“, VVD. Důvodem byly názorové rozdíly, spočívající jednak ve Wildersově názorové vyhraněnosti vůči islámu a pak také v tom, že VVD podporovala vstup Turecka do EU, což bylo něco, s čím Wilders zásadně nesouhlasil.⁸ Po vystoupení z VVD Wilders odmítl složit mandát, jak ho k tomu vyzval šéf parlamentní frakce VVD, van Aartsen. Ten prohlásil, že „Wilders není Ayaan Hirsi Ali, která si zasloužila poslanecké křeslo gigantickým počtem preferenčních hlasů“ a dále že si „Wilders drží ukradené křeslo, aby z něho vybudoval svoji základnu.“ Aartsen pak musel být určitě v šoku, když pár dní od vystoupení Wilderse z VVD vyšlo v průzkumu veřejného mínění, že případná nová Wildersova formace by ve volbách získala 4 křesla. V rozhovoru pro deník Metro pak Wilders uvedl, že chce postupovat opatrně a nejprve kolem sebe soustředit skupinu podobně smýšlejících lidí.⁹ V roce 2005 se Wilders stal hlavním nizozemským odpůrcem Evropské Ústavy, kterou v červnu téhož roku měli v referendu schvalovat nizozemští občané. Wilders před referendem pořádal po Nizozemsku turné, na kterém před často velice početnými návštěvami hovořil o tom, proč by Evropská Ústava měla být odmítnuta – jeho heslem bylo: "Nederland moet blijven (Nizozemsko musí zůstat zachováno)".¹⁰ Nizozemci nakonec k Wildersově radosti Evropskou Ústavu pohřbili, když při účasti 62% oprávněných voličů hlasovalo pro „ne“ 61,6% z nich.¹¹

V roce 2006 byly na programu parlamentní volby a „nový Pim Fortuyn“, jak začal být Wilders přezdíván,¹² do nich šel se svou, již oficiálně založenou stranou, Partij voor de Vrijheid, tedy PVV. V těchto volbách, do kterých šla PVV především s programem kritiky islámu, imigrace a podporou nízkých daní, přímé demokracie a práv zvířat,¹³ strana získala 5,9% hlasů a 9 křesel, což z ní udělalo pátou nejsilnější stranu parlamentu.¹⁴ Historie PVV se začala psát.

Doba před Wildersem: stručná historie krajní pravice v Nizozemí

PVV je ideový pokračovatel Fortuynovy LPF – byl tu ale někdo předtím, nebo je voličská obliba krajně-pravicových subjektů fenoménem, jež započal začátkem 21. století? Dalo by se říct, že je tomu skutečně tak. Krajně-pravicové, nacionalistické, xenofobní či rasistické strany neslavily až do příchodu LPF prakticky žádné větší úspěchy a o oblíbenosti, které se těšil Fortuyn nebo nyní Wilders, si tehdejší leadrové mohli nechat jen zdát. Navíc jak Fortuynova LPF, tak Wildersova PVV, nepředstavují klasickou stranu ultra-pravicového střihu typu maďarského Jobbiku či Le Penovi FN. Ještě v roce 2000 neměla krajní pravice žádné zastoupení v parlamentu, dokonce ani v provinčních parlamentech a měla pouhé dva zástupce v komunálních zastupitelstvech.¹⁵ Dle doktora Paula Lucardieho z University of Groningen si prvenství mezi do parlamentu kandidujícími ultra-pravicovými subjekty v poválečném Nizozemí může přičíst strana Nederlandse Volksunie (Dutch People`s Union, NVU), která kandidovala v parlamentních volbách v roce 1977 a málem se jí podařilo získat křeslo. Strana vznikla v roce 1971 s cílem spojit Nizozemí a Flandry a vytvořit tak jedno Velké Nizozemí. V zmiňovaných volbách získala však pouze 0,4%, přičemž hranice pro vstup do parlamentu představovala 0,7%. Pro ilustraci – v roce 1974 kandidoval v komunálních volbách v Haagu předseda strany Joop Glimmerveen s heslem „The Hague should remain white and safe“.¹⁶

Z NVU se postupně vydělilo několik dalších stran. Ke konci sedmdesátých let se NVU pro mnoho jejich původních členů stala až příliš radikální, a tak ze strany vystoupili, aby založili umírněnější Centrumpartij (Centre Party, CP). Byla založena roku 1980 a o dva roky později uspěla ve volbách do parlamentu, když získala 0,9% a 1 křeslo.¹⁷ Třetí významnější ultra-pravicovou stranou byla Centrumdemocraten (Centre Democrats, CD), založená roku 1984 učitelem historie a „romantickým nacionalistou“ Janmaatem.¹⁸ Po neúspěchu CP ve volbách roku 1986, kdy získala pouhá 0,4% strana zbankrotovala, avšak obratem byla založena nová, reformovaná Centre Party ’86 (CP’86). V této straně se postupně vytvořilo silné neo-nacistické křídlo, načež v roce 1996 vystoupili ze strany ti členové, kterým se to nelíbilo a založili novou Volksnationalisten Nederland (Popular Nationalist of Netherland, VNN). O rok později zakladatel této strany založil nový subjekt, jež pojmenoval New National Party (NNP). NNP se dostalo přání k úspěchu i od leadra mocnější belgické strany Vlaams Blok, Filipa de Wintera.¹⁹ Ve volbách do parlamentu ale nekandidovala – nejúspěšnější stranou přelomu osmdesátých a devadesátých let až do konce tisíciletí byla na krajní pravici CD, která ve volbách v roce 1994 získala dokonce 2,5% a získala tak 3 křesla, což byl největší parlamentní úspěch krajní pravice v Nizozemí až do Fortuynovy a Wildersovy éry.²⁰

Pim Fortuyn – Wildersův předchůdce

Pim Fortuyn, narozený roku 1948, vystudoval sociologii a stal se vysokoškolským profesorem. Byl znám jako marxista, avšak nevstoupil do komunistické strany, nýbrž do Partij van de Abreid (Labour Party, PvdA), tedy do sociální demokracie. Na veřejnosti začal být Fortuyn známý až začátkem devadesátých let, když už bez politické příslušnosti působil jako publicista a politický komentátor. Od roku 1992 do roku 2000 byl komentátorem konzervativního týdeníku Elsevier a jeho sloupky často vyvolávaly celospolečenskou diskuzi. Nejinak to bylo u jeho knih, kterých mez lety 1994 – 2001 vydal více než deset.²¹ Největší rozruch vyvolal svou publikací „Soulless Europe“, ve které v reakci na Maastrichtskou smlouvu popsal současnou Evropu jako „něco bez srdce, vzdáleného, jednoduše jako byrokratické monstrum“.²² V další publikaci z roku 1997 s názvem Against islamization of our culture – Dutch identity as a foundation, vyjádřil názor, že islám je zpátečnická kultura, která je diametrálně v opozici ke všem normám a hodnotám nizozemské společnosti. Demokracie, odluka církve od státu, rovnost pohlaví, svoboda myšlení a náboženská svoboda – to vše vyjmenoval Fortuyn jakožto nekompatibilní s islámem.^{23, 24} Fortuyn se také jakožto homosexuál dostal do přímého sporu s nizozemskými muslimy – marocký immám žijící v Nizozemí v nizozemské TV prohlásil, že homosexualita je porucha a že Evropané jsou prasata, protože homosexuály tolerují.²⁵

Fortuynova politická kariéra odstartovala v srpnu 2001, kdy ohlásil kandidaturu na post předsedy nové nizozemské strany, Leefbar Nederland (Liveable Netherland, LN). 21. listopadu byl Fortuyn zvolen leadrem LN a preference strany náhle vyskočily z 2% bez Fortuyna, na 17% s Fortuynem. Brzy na to však byl ze strany „vyštván“, jelikož širšímu vedení se nelíbila Fortuynova kritika islámu v rozhovoru pro deník Dutch Daily, kde Fortuyn islám opět označil za „zpátečnické náboženství“. Dva dny po svém „vyhazovu“, 11. února 2002, Fortuyn založil svou stranu – Ljist Pim Fortuyn (List Pim Fortuyn, LPF). 6. března téhož roku podpořil Fortuyn v komunálních volbách Leefbaar Rotterdam, odnož LN, která mu zůstala věrná, a strana díky Fortuynově podpoře získala ve všech velkých nizozemských městech ne méně než 34,7%.²⁶ O tom, zda je LPF extremistická, panovaly dohady. Někteří autoři ji označili za stranu post-moderní.²⁷ Obecně ale mezi experty panovaly dohady ohledně „extremity“ strany, především díky Fortuynově otevřené homosexualitě.²⁸

Devět dní před volbami se však odehrála obrovská tragédie – Pim Fortuyn byl zastřelen environmentálním levicovým aktivistou Volkertem van der Graafem – důvodem bylo, že chtěl ochránit muslimy před Fortuynem (o tom více viz. další kapitola).^{29, 30} V následných volbách LPF získala 17% a 26 křesel, což byl největší úspěch nově vzniklé politické strany v Nizozemí.³¹ Fortuyn, ač již mrtvý, získal ve volbách 1 358 942 preferenčních hlasů. LPF vstoupila do vlády s CDA a získala několik vládních křesel, včetně ministerstva pro záležitosti cizinců a integraci. Premiérem vlády byl Jan-Peter Balkende, jednalo se však o nejkratší a nejchaotičtější vládu v poválečném Nizozemí – trvala pouze 87 dní, především díky anarchii a několika skandálům v LPF.³²

Co se týče programu LPF – strana podporovala účast Nizozemí v NATO, ale chtěla snížit spoluúčast země v jeho aktivitách. Strana dále podporovala rozpočtové škrty na ministerstvu obrany, avšak zároveň kritizovala, že zde není žádná dlouhodobá koncepce a že další škrty v tomto rezortu do budoucna nebudou možné, pokud chce Nizozemí zůstat plně spolehlivým partnerem v mezinárodních záležitostech.³³ LPF kritizovala současnou podobu EU, jako takovou ji ale neodmítala a podporovala základní hodnoty evropské integrace. LPF volala po omezení byrokratického aparátu a pravomocí EU. Požadovala také garantování národní identity a suverenity pro jednotlivé členy EU, dále pak chtěla referenda ke všem důležitým otázkám, týkajících se EU.³⁴ V ekonomických otázkách LPF v duchu neo-liberalismu požadovala „více trhu a méně pomoci“. Po vládě chtěla, aby více bojovala za otevřený trh a proti obchodním bariérám na evropském trhu.³⁵

Série politických vražd – předstupeň Wildersova nástupu

Fortuynova vražda v předvečer parlamentních voleb byla první politickou vraždou v Nizozemí za posledních 400 let. Vrahem byl Volkert van der Graaf, levicový aktivista a fanatický environmentalista, který Fortuyna zabil, aby ochránil muslimy, jelikož Fortuyna spatřoval jako hrozbu pro celou společnost.³⁶ Graaf doslova uvedl: „Zastřelil jsem Fortuyna pro Nizozemské muslimy“.³⁷ Jak se ale brzy ukázalo, Fortuynova vražda nebyla posledním politickým atentátem na dalších 400 let, jako tomu bylo v minulosti.

Zhruba o dva a půl roku později, 2. listopadu 2004, byl muslimem zavražděn režisér Theo van Gogh.³⁸ Mnoho lidí čekalo, že se něco podobného může stát. Theo Gogh, potomek legendárního malíře Vincenta van Gogha, totiž v roce 2004 dokončil desetiminutový snímek Submission, který poukazoval na násilí, jež je v islámu pácháno na ženách. Nebyla to ale jeho první „trefa“ do islámu: Držitel ceny Gouden Calf (nizozemská obdoba Českých lvů) byl názorově velice blízký právě Fortuynovi a muslimy častoval nadávkou „geitenneukers“, což lze do češtiny volně přeložit jako „ti, co šukají kozy“, přičemž tato nadávka se poté stala v Nizozemí velice populární.³⁹ Na jaře 2004 vydala nizozemská tajná služba AIVD zprávu s názvem  „Background of Jihad Recruits in the Netherlands“, ve které varovala před „rostoucím počtem muslimů, kteří se cítí pohoršení a nerespektovaní některými významnými politiky či jinými veřejně známými osobami“. Jednou z těchto „veřejně známých osob“ byl i Theo van Gogh. Kromě něj AIVD varování výslovně adresovala ještě Wildersovi a političce VVD, Ayaan Hirsi Ali, jež byla taktéž známa svou ostrou kritikou islámu a k filmu Submission napsala scénář.^{40, 41} Goghovi byla po uvedení snímku v TV nabídnuta ochranka, avšak on ji odmítl. To se mu stalo osudným, 4. listopadu 2004 byl zavražděn nizozemským Maročanem Muhammadem Bouyerim, narozeným roku 1978 v Nizozemí – van Gogha zastřelil a poté pobodal nožem, který zanechal na místě, spolu s dopisem, ve kterém se vyznal ze svého „znechucení západní společností a vládní zahraniční politikou“. Jako bonus připojil několik veršů z Koránu.^{42, 43} Ihned poté, co byl Gogh zavražděn a ještě nebyl znám obsah Bouyeriho dopisu, předvedl tehdejší premiér Balkenende ukázkovou lekci z doktríny politického korektivismu, když uvedl, že „není nic známo o motivu vraždy“.⁴⁴ V té chvíli byl Balkenende zřejmě jedinou osobou v Nizozemí, která motiv vraždy neznala. „Zajímavostí“ také je, že van Gogh se v minulosti pouštěl do hodně ostrých kritik dalších dvou hlavních monoteismů, do křesťanství a do židovství. Ortel smrti mu však byl vynesen až poté, co si dovolil natočit autentický dokument o postavení žen v islámu, ke kterému navíc napsala scénář odpadlice od islámu původem ze Somálska.⁴⁵

Fortuyn byl mrtvý, van Gogh taktéž, Hirsi se stáhla do Dánska a poté do USA a jedinou výraznou postavou z řad kritiků islámu zůstal v Nizozemí Geert Wilders. Cesta k založení PVV tedy byla otevřená. I samotný Wilders se ale nevyhnul nejrůznějším výhrůžkám: Před van Goghovou vraždou objevila AIVD prohlášení, ve kterém bylo Wildersovi, v té době poslanci VVD, vyhrožováno – podepsán byl Saif Deen Al Muwahhied.⁴⁶ Wilders tedy od té doby žije pod „ochranou“, vzhledem k neustálým výhrůžkám tohoto typu. Krátce po Goghově smrti například 17-letý Marocký student vypustil na internetu animaci, na které je Wildersovi sťata hlava.⁴⁷ Uvádět další konkrétní případy však pro jejich četnost nemá smysl.

Politický program a názory Geerta Wilderse a PVV

Názory Geerta Wilderse a politický program jeho strany PVV se prakticky překrývají, vzhledem ke zcela ojedinělé skutečnosti, která v Evropě zřejmě nemá příliš obdoby. Wilders je totiž jediným oficiálním členem PVV, kromě něj existují pouze kandidáti do voleb, které Wilders vybírá.⁴⁸ Jak známo, PVV je postavena především na anti-islámském programu a rétorice, kterou sám Wilders ztělesňuje. Co tedy Wilders o islámu říká? Je podle něj neslučitelný s demokracií, jelikož káže fašistické myšlenky, které hrozí zničením západní demokracie.⁴⁹ Imigraci muslimů do Nizozemí a potažmo celé Evropy označil Wilders za „vlnu tsunami“ a Korán srovnal s Hitlerovým Mein Kampfem, přičemž Wilders požaduje zákaz této knihy na území Nizozemska.⁵⁰ Proč? Dle Wilderse vyzývá Korán muslimy k utlačování, pronásledování nebo zabíjení křesťanů, židů, disidentů a nevěřících, dále k mlácení a znásilňování žen a k nastolení islámského státu za pomocí násilí.⁵¹ Tyto argumenty Wilders přednesl i v září 2007 v řeči před nizozemským parlamentem, kde zákaz Koránu navrhoval: „Korán vyzývá k násilí a zabíjení a tudíž nemá místo v našem právním řádu,“ uvedl Wilders.⁵² Základem toho, co Wilders po muslimských imigrantech v Nizozemí požaduje, je však jednoduše asimilace, která podle Wilderse spočívá v nadřazení nizozemské ústavy nad Korán a právo Šária.⁵³ Názory PVV a Wilderse k problematice muslimských imigrantů plně vyjadřuje i následující citace: „Proč nám není dovoleno říkat, že muslimové by se nám měli přizpůsobit, na základě faktu, že naše normy a hodnoty jsou na větším, lepším a více humánním stupni? Ne integraci! Přizpůsobení se!.“⁵⁴ Wildersovým základním programovým východiskem byl manifest, který sepsal v roce 2004, krátce po opuštění VVD, s politickým analytikem Bartem Janem Spruytem s názvem „Stop the Import of Islamic Culture“.⁵⁵

Co se týče samotného programu, ten první PVV představila před parlamentními volbami v roce 2006 a vzhledem k tomu, že strana byla velice nová, byl program velice stručný,⁵⁹ jelikož akcent a poselství PVV bylo jasné – upozorňování na nebezpečí islámu.  Ještě důležitější než sedmistránkový program však zřejmě byl Wildersův manifest nazvaný Klare Wijn (Clear wine, Čisté víno), který Wilders sepsal v březnu 2006 a ve kterém popsal svou vizi politického směřování PVV. Klare Wijn byl zakončen deseti programově stěžejními body. PVV před volbami 2006 na základě Klare Wijn požadovala například přiměřené snížení daní a státních regulací a výrazné zeštíhlení státní správy, dále nahrazení Článku 1 Nizozemské ústavy, který hlásal multikulturalismus, za uznání židovsko-křesťanské a humanistické tradice a kultury jakožto dominantní nizozemské kultury. Ve vztahu k EU PVV požadovala navrácení kompetencí zpátky do Nizozemí a celkově snížení vlivu EU na členské země. PVV také požadovala obnovení respektu a zvýšení platů pro profese učitelů, policistů, zdravotních sester a vojáků.⁶⁰ S přihlédnutím k ekonomickému programu PVV lze konstatovat, že tento program je dalším bodem, který PVV odlišuje od krajně pravicových stran, které jsou ale ve skutečnosti díky ekonomickým programům z většiny levicové (FN,

Volební výsledky PVV

Dalšími volbami byly pro PVV volby do Evropského parlamentu v roce 2009, do kterých si PVV hodně věřila. A právem. PVV skončila se ziskem 16,9% na druhém místě za vládní CDA a získala 5 křesel. Mnozí to očekávali, pro mnohé to byl šok, ale Wildersova strana se stala druhou nejúspěšnější v Nizozemsku.⁶⁴ Její podpora razantně stoupla prakticky ve všech nizozemských provinciích. V dříve nejslabší provincii Groningen získala 11,6%, v dříve nejsilnějším Limburgu celých 24,9%. Za zmínku stojí i procenta z provincií s velkými městy: Rotterdam 22,5%, Haag 19,9%, Amsterdam12,7%.⁶⁵

Testem před parlamentními volbami 2010 byly volby komunální, jež se konaly 3. března téhož roku. Wilders prozíravě postavil kandidátky pouze ve dvou městech – v Haagu a v Almere. Tato taktika se vyplatila – v Haagu Wilders skončil se ziskem 16,8% druhý za PvdA a v Almere komunální volby dokonce vyhrál se ziskem 21,6%.⁶⁶ Pár měsíců před parlamentními volbami tak Wilders soupeřům hodil pověstnou rukavici.

V parlamentních volbách se nakonec potvrdily průzkumy a odhady a Wilders zopakoval svůj úspěch z euro a komunálních voleb. PVV skončila třetí se ziskem 15,4%, což jí vyneslo 24 křesel v Twede kramer. Před PVV skončili pouze PvdA s 19,6% a VVD s 20,5%.⁶⁷ Pokud se podíváme na jednotlivé provincie, zjistíme, že trend zůstal zachován. V Groningenu získala PVV „pouze“ 11,36%, zatímco v Limburgu 26,79% (suverénně nejvíc ze všech stran).⁶⁸

Povolební Nizozemí

Po volebních vyjednáváních bylo nakonec první říjnový týden rozhodnuto o tom, že PVV se bude podílet na nově vzniklé vládě. Nizozemsko bude mít menšinovou vládu vítězných liberálních demokratů spolu s křesťanskými demokraty, kterou bude podporovat právě Wildersova PVV. Křesťanští demokraté prvně s Wildersovou podporou nesouhlasili, nakonec se však strany dohodli a královna Beatrix pověřila 7.10. šéfa VVD, Marka Rutteho, k sestavení menšinové vlády VVD + CDA s podporou PVV. Vláda však bude opřena o výhodu pouze jednoho poslance, tudíž je nyní složité odhadovat, nakolik se jí bude dařit plnit programové cíle.⁶⁹ Jisté však je, že Wilders za svou podporu něco dostane a následující týdny a měsíce nám ukážou, co to bude.

Wilders a ČR

Lze v České republice, ve které zatím žije pouze zlomek muslimů, najít stranu, která by byla Wildersově PVV podobná? Odpověď zní ano, i když průsečík společných hodnot se nachází jinde, než v boji proti islamizaci země. Nachází se ve stejném pojetí štíhlého státu, značně liberálním pojetí ekonomiky a snaze o maximální snižování daní a také v kritice EU. Tou stranou je Strana Svobodných Občanů vedená předsedou Petrem Machem. Svobodní byly ostatně také jedinou stranou, která se na podzim roku 2009 oficiálně vyjádřila k otázce pozvání Wilderse do České republiky a uvedla, že jeho návštěvu podporuje, což na české politické scéně neudělala žádná jiná politická strana. Předseda Mach konkrétně uvedl: „S Wildersovou stranou nás spojuje zejména důraz na omezení daní a dotací či zrušení minimální mzdy. Naštěstí muslimská imigrace není v České republice problém, ale obáváme se, aby Lisabonská smlouva nevedla k exportu západoevropské imigrační politiky do České republiky."⁷⁰

Wilders měl loni na podzim přijet do ČR na přednášku do Senátu a to na pozvání senátora ODS, Jiřího Oberfalzera. Senátoři ale s Wildersovým vystoupením nesouhlasili, tudíž se začaly hledat náhradní prostory, které se ale nakonec nenašly, a tak byla Wildersova návštěva ČR zrušena.⁷¹ Jedním z hlavních kritiků Wildersovi návštěvy v ČR byl senátor Jaromír Štětina. Ten uvedl, že Wildersův film Fitna je „čistým projevem konfesní záště proti půldruhé miliardě lidí“, dále že Wilders porušuje zákony ČR když propaguje náboženskou zášť a jako třetí „argument“ uvedl, že „mezi nejvášnivější obránce svobody slova patří komunisté, neonacisté, popírači holocaustu a anti-slamisté“. Na kritiku reagoval česko-britský židovský pravicový intelektuál, spisovatel a dramatik, Benjamin Kuras, který všechny tři Štětinovy argumenty vyvrátil. Například u námitky, že Wilders porušuje české zákony, Kuras uvedl, že Wilders se ničeho takového nedopouští a naopak upozorňuje na ty, kdo tak konají..⁷²

Za zmínku také stojí, že Wildersovu návštěvu, kromě mnohých jiných, podporoval také současný poradce premiéra Petra Nečase, Roman Joch, v té době ředitel Občanského Institutu. Joch upozorňoval, že v českém Senátu byla například přijata delegace „čínského vraždícího totalitního komunistického režimu“ a dodává, že Wilders, který nikoho nezabil a naopak upozorňuje na ty, kdo vraždí jiné, má přednášku v Senátu zamítnutu. Joch se pak ve svém textu prozíravě ptá: „Co jsou to za kritéria, co jsou ta za proporce, když čínští komunisté ano, ale nizozemský klasický liberál nikoli?“⁷³

Závěr

PVV, ačkoliv je stranou zcela odlišnou než jakou je Le Penova Národní Fronta, rakouská Strana pro Svobodu, či maďarský Jobbik, bude zřejmě ještě dlouhá léta dávána s těmito stranami do jednoho pytle, ačkoliv Wilders sám řekl, že by s těmito subjekty nikdy nespolupracoval.⁷⁵ Bohatě však stačí, že Wilders kritizuje islám – tento samotný fakt stačí k tomu, aby byl Wilders zaškatulkován jako nepohodlný, jako někdo, kdo se protiví současné doktríně politického korektivismu, jež už dlouhé roky vládne Evropou.

¹ http://www.britannica.com/EBchecked/topic/1012354/Geert-Wilders?anchor=ref1085384

² http://www.ou.nl/

³ http://www.britannica.com/EBchecked/topic/1012354/Geert-Wilders?anchor=ref1085384

⁴ http://www.cevro.cz/cs/o-cevro/cevro-v-mediich/213375-petr-sokol-geert-wilders-tvrdy.html

⁵ http://www.britannica.com/EBchecked/topic/1012354/Geert-Wilders?anchor=ref1085384

⁶ http://www.tweedekamer.nl/

⁷ http://video.google.com/videoplay?docid=2437011256010799819#

⁸ A. Esman, Radical State: How Jihad Is Winning Over Democracy in the West, s. 150.

⁹ J. Teplý, Holandsko: Po Fortuynovi další pokus o zteč ztrnulého politického establishmentu, Neviditelný pes. 20.09.2004

¹⁰ Právo, Mozart věří ve své TourNEE, s.9. 02.06.2005

¹¹ Lidové noviny, Nizozemci trestali Brusel, Lidové noviny, s. 8. 03.06.2005

¹² http://www.expatica.com/nl/news/local_news/lpf-cries-foul-as-wilders-unveils-policies-17983.html?ppager=1

¹³ http://www.cevro.cz/cs/o-cevro/cevro-v-mediich/213375-petr-sokol-geert-wilders-tvrdy.html

¹⁴ http://www.parties-and-elections.de/netherlands.html

¹⁵ http://dnpp.eldoc.ub.rug.nl/FILES/root/publicatieLucardie/right-wing/rightextrem00.pdf

¹⁶ Tamtéž.

¹⁷ Tamtéž.

¹⁸ Tamtéž.

¹⁹ Tamtéž

²⁰ Tamtéž.

²¹ Ch. Liang, Europe for the Europeans: The foreign and security policy of the populist radical right, s. 210.

²² Tamtéž, s. 11.

²³ Tamtéž, s. 40.

²⁴ Tamtéž, s. 21.

²⁵ Tamtéž, s. 41.

²⁶ Tamtéž, s. 211.

²⁷ Tamtéž, s. 3.

²⁸ Tamtéž, s. 209.

²⁹ Tamtéž, s. 211.

³⁰ http://www.telegraph.co.uk/news/worldnews/europe/netherlands/1425944/Fortuyn-killed-to-protect-Muslims.html

³¹ Ch. Liang, Europe for the Europeans: The foreign and security policy of the populist radical right, s. 211-212.

³² Tamtéž, s. 212.

³³ Tamtéž, s. 216.

³⁴ Tamtéž, s. 217.

³⁵ Tamtéž, s. 218.

³⁶ http://www.telegraph.co.uk/news/worldnews/europe/netherlands/1425944/Fortuyn-killed-to-protect-Muslims.html

³⁷ R. Spencer, The Politically Incorrect Guide to Islam (and the crusades), s. 216.

³⁸ Tamtéž, s. 214.

³⁹ http://www.csfd.cz/reziser/17873-theo-van-gogh/

⁴⁰ M. Emerson, Typologies of radicalisation in Europe`s Muslim communities, s. 98.

⁴¹ A. Esman, Radical state: How Jihad Is Winning Over Democracy in the West, s. 149.

⁴² M. Emerson, Typologies of radicalisation in Europe`s Muslim communities, s. 98-99.

⁴³ R. Spencer, The Politically Incorrect Guide to Islam (and the crusades), s. 214.

⁴⁴ Tamtéž.

⁴⁵ Tamtéž, s. 215

⁴⁶ A. Esman, Radical state: How Jihad Is Winning Over Democracy in the West, s. 149.

⁴⁷ Tamtéž, s. 150.

⁴⁸ http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/benjamin-kuras.php?itemid=6082

⁴⁹ Ch. Liang, Europe for the Europeans: The foreign and security policy of the populist radical right, s. 43.

⁵⁰ M. Emerson, Ethno-religious conflict in Europe: typologies of radicalisation in Europe's Muslim communities, s. 105-106.

⁵¹ R. Spencer, The Complete Infidel`s Guide to the Koran, s. 4.

⁵² Tamtéž, s. 218.

⁵³ M. Emerson,  Ethno-religious conflict in Europe: typologies of radicalisation in Europe's Muslim communities, s. 43

⁵⁴ Tamtéž, s. 51.

⁵⁵ A. Esman, Radical State: How Jihad Is Winning Over Democracy in the West

⁵⁶ http://www.haaretz.com/print-edition/news/dutch-anti-islam-mp-israel-is-west-s-first-line-of-defense-1.278293

⁵⁷ http://www.jpost.com/International/Article.aspx?id=177901

⁵⁸ http://www.ynetnews.com/articles/0,7340,L-3907722,00.html

⁵⁹ http://dnpp.eldoc.ub.rug.nl/FILES/root/programmas/Verkiezingsprogramma/2006/PVV/pamflet06.pdf

⁶⁰ http://www.geertwilders.nl/index.php?option=com_content&task=view&id=410

⁶¹ http://www.pvv.nl/images/stories/Webversie_VerkiezingsProgrammaPVV.pdf

⁶² http://electionresources.org/nl/house.php?election=2006

⁶³ http://www.electoralgeography.com/new/en/countries/n/netherlands/netherlands-legislative-election-2006.html

⁶⁴ http://welections.wordpress.com/2009/06/05/europe-2009-netherlands/

⁶⁵ http://www.electoralgeography.com/new/en/countries/n/netherlands/netherlands-european-parliament-election-2009.html

⁶⁶ http://welections.wordpress.com/2010/03/06/netherlands-locals-2010/

⁶⁷ http://electionresources.org/nl/house.php?election=2010

⁶⁸ http://www.electoralgeography.com/new/en/countries/n/netherlands/netherlands-legislative-election-2010.html

⁶⁹ http://aktualne.centrum.cz/zahranici/evropa/clanek.phtml?id=679439

⁷⁰ http://www.svobodni.cz/media/tiskove-zpravy/713-svobodni-falesna-hra-ods-s-nizozemskym-politikem-wildersem/

⁷¹ http://www.tyden.cz/rubriky/domaci/politika/oberfalzer-pozvani-plati-wilders-jen-nebude-v-senatu_148761.html

⁷² http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/benjamin-kuras.php?itemid=8167

⁷³ http://www.virtually.cz/?art=19745

⁷⁴ J. Berting, How to escape from the diabolic triangle, s. 106.

⁷⁵ http://www.guardian.co.uk/world/2008/feb/17/netherlands.islam

Seznam použité literatury:

BERTING, Jan. How to escape from the diabolic triangle?. Delft. Eburon Uitgeverij B.V., 2010. 134 s.

ISBN: 978-90-5972-408-2

EMERSON, Michael. Ethno-religious conflict in Europe: typologies of radicalisation in Europe's Muslim communities. Brusel. Centre for European Policy Studies, 2009. 194 s.

ISBN: 978-92-9079-822-4.

ESMAN, Abigail R. Radical State: How Jihad Is Winning Over Democracy in the West. Santa Barbara. ABC-CLIO, 2010. 245 s.

ISBN: 978-0-313-34847

LIANG, Christina Schori. Europe for the Europeans: the foreign and security policy of the populist radical right. Aldershot. Ashgate Publishing, 2007. 318 s.

ISBN: 978-0-7546-4851-2

SPENCER, Robert. The Complete Infidel's Guide to the Koran. Washington DC. Regnery Publishing, 2009. 272 s.

ISBN: 978-1-59698-104-1

SPENCER, Robert. The politically incorrect guide to Islam (and the Crusades). Washington DC. Regnery Publishing, 2005. 270 s.

ISBN: 978-0-89526-013-0

Novinové články:

VPL. Mozart věří ve své TourNEE. Právo, 2005, roč. 15, č. 129, s. 9.

ISSN: 1211-2119

TYLOVÁ, Klára. Nizozemci trestali Brusel. Lidové noviny, 2005, roč. 18, č. 130, s. 8.

ISSN: 1213-1385

Internetové články:

EVANS-PRITCHARD, Ambrose (2003): Fortuyn killed „to protect Muslims“, on-line text (http://www.telegraph.co.uk/news/worldnews/europe/netherlands/1425944/Fortuyn-killed-to-protect-Muslims.html).

EXPATICA (2005): LPF cries foul as Wilders unveils policies, on-line text

(http://www.expatica.com/nl/news/local_news/lpf-cries-foul-as-wilders-unveils-policies-17983.html?ppager=1).

HOLECOVÁ, Simona (2010): Nizozemsko čeká menšinová vláda opřená o bijce islámu, on-line text (http://aktualne.centrum.cz/zahranici/evropa/clanek.phtml?id=679439).

HOROVITZ, David (2010): Wilders hails Israel 'fighting jihad', on-line text (http://www.jpost.com/International/Article.aspx?id=177901).

JOCH, Roman (2009): Nechte Wilderse promluvit, on-line text (http://www.virtually.cz/?art=19745).

KURAS, Benjamin (2009): Británie – hřbitov demokracie, on-line text (http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/benjamin-kuras.php?itemid=6082).

KURAS, Benjamin (2009): Který český zákon vlastně porušil Wilders?, on-line text (http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/benjamin-kuras.php?itemid=8167).

LIPHSHIZ, Cnaan (2009): Dutch anti-Islam MP: 'Israel is West's first line of defense', on-line text (http://www.haaretz.com/print-edition/news/dutch-anti-islam-mp-israel-is-west-s-first-line-of-defense-1.278293).

NAHMIAS, Roee (2010): Geert Wilders: Change Jordan's name to Palestine, on-line text (http://www.ynetnews.com/articles/0,7340,L-3907722,00.html).

POŘÍZEK, Ondřej (2009):Oberfalzer: Pozvání platí, Wilders jen nebude v senátu, on-line text (http://www.tyden.cz/rubriky/domaci/politika/oberfalzer-pozvani-plati-wilders-jen-nebude-v-senatu_148761.html).

SOKOL, Petr (2009): Geert Wilders – Tvrdý kritik islámu, on-line text

(http://www.cevro.cz/cs/o-cevro/cevro-v-mediich/213375-petr-sokol-geert-wilders-tvrdy.html).

TRAYNOR, Ian (2008): 'I don't hate Muslims. I hate Islam,' says Holland's rising political star, on-line text (http://www.guardian.co.uk/world/2008/feb/17/netherlands.islam).

Internetové dokumenty:

ČSFD. 2010. Theo van Gogh. (cit. 2010-11-9). (http://www.csfd.cz/reziser/17873-theo-van-gogh/).

Documentatiecentrum Nederlandse Politieke Partijen. 2006. Groep Wilders Verkiezingspamflet. (cit. 2010-11-9). (http://dnpp.eldoc.ub.rug.nl/FILES/root/programmas/Verkiezingsprogramma/2006/PVV/pamflet06.pdf).

Election resources. 2010. Elections to the Dutch Tweede Kamer 2006. (cit. 2010-11-9). (http://electionresources.org/nl/house.php?election=2006).

Election resources. 2010. Elections to the Dutch Tweede Kamer 2010. (cit. 2010-11-9). (http://electionresources.org/nl/house.php?election=2010).

Electoral Geography 2.0. 2010. Netherlands European Parliament Election 2009. (cit. 2010-11-9). (http://www.electoralgeography.com/new/en/countries/n/netherlands/netherlands-european-parliament-election-2009.html).

Electoral Geography 2.0. 2010. Netherlands Legislative Election 2006. (cit. 2010-11-9). (http://www.electoralgeography.com/new/en/countries/n/netherlands/netherlands-legislative-election-2006.html).

Electoral Geography 2.0. 2010. Netherlands Legislative Election 2010. (cit. 2010-11-9). (http://www.electoralgeography.com/new/en/countries/n/netherlands/netherlands-legislative-election-2010.html).

Encyclopædia Britannica. 2010. Geert Wilders. (cit. 2010-11-9).

(http://www.britannica.com/EBchecked/topic/1012354/Geert-Wilders?anchor=ref1085384).

Geert Wilders. 2006. Klare Wijn. (cit. 2010-11-9). (http://www.geertwilders.nl/index.php?option=com_content&task=view&id=410).

Paartij voor de Vrijheid. 2010. Verkiezingsprogramma PVV 2010 – 2015 – De agenda van hoop en optimisme. (cit. 2010-11-9). (http://www.pvv.nl/images/stories/Webversie_VerkiezingsProgrammaPVV.pdf).

Parties and elections. 2010. Netherlands. (cit. 2010-11-9).

(http://www.parties-and-elections.de/netherlands.html).

Paul Lucardie. 2000. Right-Wing Extremism in the Netherlands. (cit. 2010-11-9).

(http://dnpp.eldoc.ub.rug.nl/FILES/root/publicatieLucardie/right-wing/rightextrem00.pdf).

Strana Svobodných Občanů. 2009. Svobodní: Falešná hra ODS s nizozemským politikem Wildersem. (cit. 2010-11-9). (http://www.svobodni.cz/media/tiskove-zpravy/713-svobodni-falesna-hra-ods-s-nizozemskym-politikem-wildersem/).

Theo van Gogh. 2004. Submission. (cit. 2010-11-9).

(http://video.google.com/videoplay?docid=2437011256010799819#).

World Elections. 2010. Europe 2009: Netherlands. (cit. 2010-11-9). (http://welections.wordpress.com/2009/06/05/europe-2009-netherlands/).

World Elections. 2010. Netherlands Locals 2010. (cit. 2010-11-9). (http://welections.wordpress.com/2010/03/06/netherlands-locals-2010/).

Webové stránky:

Open Universiteit. 2010. (cit. 2010-11-9).

(http://www.ou.nl/).

Tweede Kamer der Staten-Generaal. 2010. (cit. 2010-11-9).

(http://www.tweedekamer.nl/).

linkuj.cz vybrali.sme.sk